Dva prekvapivo aktuálne citáty z historiografických kníh o nástupe Adolfa Hitlera k moci. Nepripomína vám to niečo?

Po niekoľkých rokoch stabilizácie pomerov a hospodárskeho rozvoja (podpora Hitlera sa znížila na historické minimum a nacisti živorili kdesi na okraji politického spektra), vypukla v roku 1929 svetová hospodárska kríza. Demokratický systém Weimarskej republiky začal zlyhávať. Politici riešili svoje stranícke mocenské hry, až sa v nich napokon celkom utopili a stratili kontakt i kontrolu nad ozajstným dianím v krajine a ozajstnými problémami občanov.

Ian Kershaw v knihe Hitler – Hybris, popisuje vtedajší politický kolorit: „Někdy se stane – a pak hrozí nebezpečí existujícímu politickému řádu –, že politikové ztrácejí schopnost komunikovat a přestávají rozumět jazyku lidu, který zastupují. V roce 1930 se politikové výmarských stran nacházeli již velice blízko tomuto stavu.“

Aj keď bol Hitler zvolený za kancelára až o tri roky neskôr, jeho prudký výstup k moci začal práve v roku 1930. Pritom iba zopár mesiacov predtým sa zdalo, že nacisti sú uzavretou kapitolou a Adolf Hitler úplnou politickou mŕtvolou.

Vypuknutie a dopad svetovej hospodárskej krízy ale všetko zmenili. Novým kancelárom sa stal Heinrich Brüning, ktorý sa snažil stabilizovať čoraz väčší chaos v krajine.

Osudové kroky, ktoré viedli k drvivému víťazstvu Adolfa Hitlera v predčasných voľbách, popisuje William Shirer v knihe Vzostup a pád Tretej ríše slovami: Tragédií tohoto dobře to myslícího a demokraticky smýšlejícího muže (tj. H. Brüniga – pozn. J. K.) bylo, že ve snaze splnit svá předsevzetí bezděčně vykopal hrob německé demokracii a tím neúmyslně připravil cestu pro příchod Adolfa Hitlera.

Brüning nebyl v říšském sněmu schopen získat podporu většiny pro schválení určitých opatření v rámci svého finančního programu. Proto požádal Hindenburga, aby použil ústavní článek 48 a na základě mimořádných pravomocí schválil jeho návrh zákona prezidentským dekretem. Parlament reagoval hlasováním, jehož výsledkem byl požadavek na stažení dekretu. Parlamentní vláda se rozpadala právě v okamžiku, kdy si hospodářská krize žádala vládu silnou. Ve snaze najít východisko ze slepé uličky požádal Brüning v červenci 1930 prezidenta, aby říšský sněm rozpustil. Proč se Brüning domníval, že se mu podaří novými volbami dosáhnout stabilní parlamentní většiny, je dodnes záhadou. Pro Hitlera to však znamenalo, že jeho příležitost prišla dříve, než očekával.

Strádající obyvatelstvo chtělo znát východisko ze své zoufalé situace. Miliony nezaměstnaných se dožadovaly práce. Malí podnikatelé a obchodníci žádali o pomoc. Přibližně čtyři miliony nových voličů z řad mládeže, kteří měli poprvé možnost hlasovat, chtěli alespoň nějakou vyhlídku na lepší budoucnost. Hitler ve své bouřlivé kampani nabídl milionům nespokojených, jak se jim v jejich bídě a utrpení zdálo, jistou dávku naděje. Sliboval, že udělá z Německa znovu silný stát, přestane splácet vojenské reparace, vypoví Versailleskou mírovou smlouvu, vykoření korupci, přivede finanční magnáty k poslušnosti (zejména pokud šlo o Židy) a dohlédne na to, aby měl každý Němec zaměstnání a chléb. Pro zoufalé a hladové obyvatele Německa, kteří hledali nejenom východisko ze své beznadějné situace, ale i novou víru a nové bohy, se jeho výzva neminula účinkem.

Přestože si dělal velké naděje, byl Hitler překvapen, když se v noci 14. září 1930 dozvěděl volební výsledky. O dva roky dříve získala nacistická strana 810 tisíc hlasů a 12 míst v říšském sněmu. Hitler doufal, že nyní by se mohl počet hlasů zčtyřnásobit, čímž by strana obsadila okolo 50 míst. NSDAP však k jeho radostnému překvapení získala 6 409 600 hlasů, což jí zaručovalo 107 křesel v říšském sněmu.

Hitlerov vzostup sa po týchto voľbách už nepodarilo zastaviť. Vo voľbách o dva roky neskôr jeho strana získala 37,4 percent, stala sa najsilnejšou stranou a Hitler bol menovaný za kancelára. Využil všeobecnú hystériu (sám jej dôsledne dopomohol), aby zdôvodnil prijatie rôznych výnimočných opatrení (ktoré sa stali trvalými). Takmer okamžite po svojom demokratickom zvolení sa zmenil na diktátora. Všetko ostatné je história…

Už v marci uvidíme a veľmi konkrétne pocítime, či stále platí vzletné Historia magistra vitae (história – učiteľka života).